Fiskální konsolidace vlády Petra Fialy: Snížení schodku s daní na důvěryhodnost
Současné vládní koalici Spolu (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) a STAN se podařilo snížit schodek státního rozpočtu, a to jak v absolutním vyjádření, tak ve vztahu k výkonu ekonomiky. Podle analytiků oslovených ČTK však vláda dosáhla tohoto výsledku za cenu zvýšení daní, čímž se vzdálila některým ze svých původních předvolebních slibů. Hospodářská politika kabinetu Petra Fialy (ODS) tak sbírá uznání i kritiku – chválu za dosažené výsledky, ale výhrady k použitému nástroji.
Podle hlavního ekonoma Portu Jana Berky vláda výrazně přispěla ke snížení deficitu. Zatímco v roce 2021 činil vládní deficit více než pět procent HDP, ke konci roku 2024 by měl klesnout na 2,2 %. Berka v této souvislosti ocenil snahu kabinetu omezit výdaje v některých resortech, což bývá tradičně velmi obtížné.
Podobně hodnotí situaci i analytik XTB Tomáš Cverna. Připomněl, že rozpočtový schodek se snížil z 419,7 miliardy korun v roce 2021 na letošních plánovaných 241 miliard. I když podle něj mohla být konsolidace ambicióznější, bere v potaz mimořádné okolnosti, které vláda musela řešit – zejména válku na Ukrajině a nárůst cen energií. V evropském kontextu pak označil letošní očekávané zadlužení Česka ve výši 43,1 % HDP za relativně konzervativní.

Zásadním nástrojem fiskální konsolidace byl tzv. konsolidační balíček, který vláda představila v reakci na zhoršující se rozpočtovou bilanci. Ten obsahoval zvýšení daně z příjmů právnických osob, daně z nemovitostí a zavedení nemocenského pojištění, stejně jako úpravy sazeb daně z přidané hodnoty (DPH). Tato opatření pomohla snížit deficit, ale vyvolala i kritiku kvůli rozporu s předvolebním závazkem nezvyšovat daně.
Berka upozornil, že průměrná složená daňová kvóta za období Fialovy vlády činí 32,6 % HDP, což je méně než 33,7 % HDP za předchozí vlády vedené Andrejem Babišem (ANO). V celkovém pohledu tak nelze mluvit o masivním zvyšování daňového zatížení, přestože k jednotlivým zvýšením došlo.
Cverna naopak ocenil sloučení dvou snížených sazeb DPH (10 % a 15 %) do jedné dvanáctiprocentní, stejně jako zrušení silniční daně pro vozy do 12 tun. Oba kroky označil za přehlednější a vstřícnější vůči poplatníkům.

Největší vlnu nesouhlasu však vyvolala tzv. daň z neočekávaných zisků (windfall tax). Ta byla zavedena pro roky 2023 až 2025 jako dočasné opatření zaměřené na energetické a petrochemické firmy a velké banky. Cílem mělo být pokrytí mimořádných výdajů státu během energetické krize.
Podle Cverny i dalších ekonomů se však tato daň ve výsledku disproporčně dotkla především polostátní společnosti ČEZ (CEZ). Banky, které měly být také terčem daně, podle kritiků přispěly podstatně méně. Některé odhady dokonce naznačují, že celkové inkaso windfall daně za tři roky převýší výdaje, které stát kvůli energetické krizi vynaložil. Tím se zvyšuje obava, že nástroj byl spíše motivován fiskálně než cíleně.
Vedle stabilizace veřejných financí ocenil Cverna i navýšení výdajů na obranu na úroveň dvou procent HDP, což je v souladu se závazky vůči NATO. Vláda se navíc zavázala zvyšovat tyto výdaje každoročně o 0,2 procentního bodu až do roku 2030. Tento krok hodnotí jako důležitý z hlediska zvýšení obranyschopnosti země v časech rostoucího geopolitického napětí.
Do budoucna bude podle Berky důležité reformovat pracovní trh, který je dlouhodobě napjatý a přispívá k inflačním tlakům. Jako klíčové označil vytvoření podmínek pro zvýšení zaměstnanosti znevýhodněných skupin, především důchodců a rodičů na mateřské. Zároveň vyzdvihl potřebu rozvíjet soukromé spoření na penzi, aby se snížila závislost občanů na státním důchodovém systému.
Celkově lze shrnout, že vláda během svého funkčního období provedla významné kroky k fiskální konsolidaci, byť za cenu kontroverzních rozhodnutí. Její úspěch v oblasti rozpočtu tak stojí na křehké rovnováze mezi hospodárností a politickými náklady.
En fin de semaine, le Brent se négocie au-dessus de 93 $ le baril, en route vers une hausse d’environ 6 %, tandis que le WTI pour livraison en octobre se maintient autour de 86 $ après cinq séances consécutives de progression. Depuis le début de l’année, le pétrole a gagné plus de 50 % alors que le conflit entre les États-Unis et l’Iran a plongé le Moyen-Orient dans le chaos, les deux camps poursuivant leur lutte pour le contrôle du détroit d’Ormuz.
Le rally actuel est porté par les préparatifs de Washington en vue d’une campagne d’isolement économique contre l’Iran. Le secrétaire au Trésor Scott Bessent a déclaré que l’administration présenterait les détails de cette initiative lundi, après que le président Trump a qualifié cette étape de « D-Day économique ». Les mesures viseront Téhéran et pourraient affecter les pays qui font des affaires avec lui, y compris potentiellement la Chine.
Le facteur chinois reste le principal point de vulnérabilité de l’ensemble de l’entreprise. Pékin, principal importateur de pétrole iranien, a déclaré que les sanctions et la pression ne fonctionneraient pas et a appelé à une résolution diplomatique. Bessent a relevé dans ses commentaires que la Chine reçoit une part significative de ses approvisionnements énergétiques de cette région, ajoutant qu’elle tirerait un grand bénéfice à rejoindre le programme.
Il est clair que Pékin compte sur le fait que Trump n’ait besoin que d’une démonstration spectaculaire de pression économique, sans aller jusqu’à réellement asphyxier les banques chinoises. Cependant, la perspective d’ajouter des sanctions contre l’Iran pour affaiblir son économie comporte un certain degré de risque pour les États-Unis eux-mêmes.
Il convient de noter que les mesures existantes se sont révélées assez efficaces. Washington a imposé un blocus naval sur les ports iraniens, visant à couper les exportations de pétrole, et ce cordon semble avoir fonctionné. Mais les conséquences les plus douloureuses pour les consommateurs ne se sont pas manifestées sur le pétrole lui-même, mais sur les produits pétroliers. Aux États-Unis, les prix de détail moyens du diesel ont grimpé en flèche cette semaine, atteignant près de 5,55 $ par gallon, leur plus haut niveau depuis la fin mai, tandis que la marge liée à la transformation du pétrole en diesel a récemment dépassé 100 $ par baril, atteignant un record historique.
En outre, l’affaiblissement supplémentaire du dollar américain a apporté un soutien additionnel aux matières premières libellées en dollars. Vendredi, l’indice du dollar se dirigeait vers son plus bas niveau depuis mai de cette année. Ainsi, le pétrole progresse par le biais de trois canaux : le risque géopolitique, les pénuries effectives de produits pétroliers et les facteurs de change. La publication, lundi, des détails du plan américain montrera si Washington imposera des sanctions secondaires aux acheteurs chinois, et c’est de cela que dépendra le fait que le rally actuel marque le début d’une nouvelle phase ou simplement un nouvel épisode dans un affrontement au long cours.

Concernant la configuration technique actuelle du pétrole, les acheteurs doivent franchir la première résistance à 86,60 $. Cela leur permettra de viser 89,60 $, au-dessus de laquelle il sera assez difficile de percer. L’objectif le plus lointain se situera autour de 92,56 $. En cas de repli des cours du pétrole, les vendeurs tenteront de reprendre la main à 84,40 $. En cas de succès, une sortie baissière de cette zone porterait un sérieux coup aux positions haussières et pourrait entraîner le pétrole vers un plus bas à 81,50 $, avec la perspective d’atteindre 78,70 $.
QUICK LINKS